Dávná láska
Dávná láska
tak jsme se, lásko, kdysi poznali.
Já byla dívka ještě tak mladá,
jen hvězdy o citech v noci zpívaly.
Snad, že to bylo kouzlo nepoznané,
tak hlas muže mi sladce duší zněl!
Psal jsi mi denně listy láskyplné,
do tajných míst v noci se mnou jsi šel. .
Chtěla jsem tak v touze rozumět slovům,
však smysl se začal náhle vytrácet.
Bloudila cestou až ke starým stromům,
uvadlá žalem pro jediný tvůj vzdech.
Možná tě věčnost zase někdy vrátí.
Na tichý hrob mi pošli květiny.
Mé verše se tady dávno ztratí.
Pro krásu lásky byl jsi jediný.
Komentáře (20)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
V té básni je naděje. Niki. Poznat tak dokonalou lásku zanmená umět odpouštět přes její působení i ty nejtěšží urážky, křivdy a bolesti, co lidé způsobí. Báseň jsem napsala jak jsem to cítila. Možná že ani já sama nedokážu říci, co v ní všechno je. Ale vím, že psána z lásky a pro lásku.
31.01.2009 22:33:00 | Maura
Proč slova mne tak bolí, láska se rázem mění... v neštěstí, co stěští bylo milované... Často tuhle básenkau pročítám, několikrát se k ní vracím...
14.01.2009 07:12:00 | NikitaNikaT.
Nevím, zda je ta báseň smutná, ale pravdivá. Bylo mi asi dvanáct let, kdy mne jednou maminka vzala do divadla na Cyrana de Bergerac. A pak mi dlouho vlál jeho plášť ve snech. Myslím, že je veliká škoda, že se témněř nezachovaly jeho milostné dopisy. On sám nemilovaný ... zemřel v šestatřiceti letech a přitom je stále mezi námi. A já mám stále tu knížku od Rostanda na mém stolku. Občas se k němu vracím... byl to krásný člověk. Básníci jsou nesmrtelní...
24.12.2008 11:18:00 | Maura