Nemocniční pravda

V bílém nemocničním pokoji
jsme spolu, spolu dva.
Jsem tu, u sebe Tě mám,
a ty seš kus od prahu smrti
panebože já nechci zůstat sám
ta vidina mě drtí.
Nemoc stravuje tvoje tělo,
a ničí tě,zabíjí tě.
To mě by si vzít měl,
ten mikroskopickej ďábel.
Šumí umělá pumpa,
a já tě držím v náručí,
chce se ti spát,
a já brečím,
nesnesu tě vidět umírat...
buch, buch buch, cvak... TICHO...