Nepochopeni

Lásko, lásko,…
Co nám to dělaj?
To kousek citu
Ve svým srdci nemaj?
Proč nedokážou pochopit,
Že se potřebujem?
Že bez sebe nežijem?
Že se zkrátka milujem?
Už takhle to máme těžký,
Proč dělaj nám to ještě těžší?
Berou nám všechno to hezký,
To je naše láska vůbec netěší?
Tak daleko jsi od mýho těla,
To máš být ještě dál?
Možná blíž bys chtěla,
Jenže těžká koule, okovy opodál.
Vždyť ty jsi moje,
Jim na tobě jako mě nezáleží,
Tvoje štěstí, smutek a obavy,
Jim na srdci neleží!
Možná znám tě
Jen zlomek toho času
Co tě oni znají,
Možná propásla jsem tě jako dítě
A nezkoušela tě doma z pravopisu,
Ale proč ti tolik ubližují?!
Konečně jsi šťastná
A dokážeš se k lepšímu změnit,
Není to euforie dočasná,
Prosím tě zařvi: „Tak mě nechte žít!“

Tak jako ty miluješ mě,
Já miluju tebe
A tebe mi nikdo nesebere!
Ať se stane cokoliv,
Nemaj šanci nás rozdělit,
My patříme k sobě,
Tak to bude a tak to má být!
Ty jsi můj život,
Moje všechno,
Po celou tu dobu
Možná bude mi smutno,
Ale ať se snažej sebevíc
Naše plány zmařit,
Nepovede se jim to,
Zbyde jim pouhá závist.

Ale proč nám to dělaj?
To je to tak baví?
Že štěstí svý dcery
Ve smutek „spraví“?

Mám strach,
Že se něco pokazí,
Že tvrdá zem
A nůž v zádech zamrazí.
Ale miluju tě
A to se nikdy nezmění,
Moje srdce ví, co chce,
Jen tebe, už nemusí čekat na znamení.

A já ti, lásko, slibuju,
Že udělám všechno pro to,
Aby nám to vyšlo
Tak, jak chceme MY,
Nikdo nám nevezme naše sny!

„Slyšíte nás?
MY SE MILUJEME!
A nic jinýho než smířit se s tím,
Vám stejně nezbyde!“
TEBE mi, lásko, NIKDO BRÁT NEBUDE!!