mysli si co chceš, tohle vážně není lež

A zas tu ležím,sama a zraněná,
z mého srdce krev vytéká.
Krav rudá jako Tvé rty,
které bylo tak nádherné líbati.
Proč odešels ode mě náhle,
stopy nezanechal žádné?
Tohle je to,čeho jsem se bála,
tohle je to,kvůli čemu jsem noci proplakala...
Proč,to je otázka,která hned pomíjí,
kam se poděla láska,jež byla naší nadějí?...
Ležím tu a slunce zapadá,
už nikdy nevstane,stejně jako já,
zasažená tou ranou nejkrutější,
když čas se zastaví a už to nerozchodí...