Beznaděj

Zase jsem něco udělal,
A nejhorší na tom je,
Že nevím co.
V mým srdci, hotový peklo,
Z těla studenýho potu teklo.
Nechci,
Nechci tohle zažívat,
Nálady jak na běžícím pásu střídat.
Každej den se sbírat ze dna
Ale přitom být pořád sám…
Mohl jsem tě mít,
Jenže jen z tvých fotek,
Mohl jsem o tobě snít.
Ani nevíš jak mi to vše
Srdce ničí,
Na povrchu, zevnitř,
Celýho mě zničí,
Ta touha, ta beznaděj, ta závist, ta nicota…
Slabost je v mých nohách obuta.
Prej mě chceš,
Takovej kec,
Ne nadarmo se říká: Nevěřte nikomu, kdo má dvě nosní dírky.
Každej jsme ňákej, ale všichni patříme do jedný sbírky,
Těch, co si navzájem škodí,
A do očí si lžou,
Hezký zapomínaj
A špatný věci prostě nesmažou.
Všechno co bylo
A to co mohlo být,
Zmizelo beze stopy,
Jen prach a stín,
Slyším odcházet tvoje kroky.
Chtěl jsem aspoň zamávat,
Sbohem dát,
Zrychluješ,
Nechci tvůj směr znát.
Vím to jistě,
Kam jdeš,
Utíkáš za ním,
Řekni mi to na rovinu, pravdou, ne lhaním.
Celou dobu to byla jen blbá hra,
Která mi vzala srdce,
Nevyhovoval jsem tvým pravidlům,
Tak daleko to zašlo velmi lehce.
Byl jsem holt lehkej terč,
Ty kámen,
A já meč.
Raději mlč,
Nechci slyšet ty potupný slova,
Zabily by moje srdce znova.
Začínám si ho vážit,
Už ho nechci jet tak prodat,
Tak jako tobě,
Mělo zůstat ve mně,
Ne na dně v bahně.
Nejsem nesmrtelný,
Který přežije jakoukoli bolest,
Jsem zranitelnější,
Víc než kterýkoli jiný člověk.
Nejhorší je,
Že mi prostě odcházíš
A to si chtěla tak moc zůstat,
Nezvládnu to bez tebe,
Miluju tě
A s tím nejde přestat.
Z ničeho nic,
Jsi se otočila,
Jako blesk jsi jasná byla
A tak rychle jsi mě i opustila.
Zasáhla si mě tak hluboko,
Že ať se snažím jak se snažím,
Zapomenu vždycky jen na oko.
Ani netušíš jak je pro mě těžký čekat,
Přestože se tvářím statečně,
Moje srdce uvnitř puká.
Každá minuta je čím dál tím delší,
A chvíle radosti a štěstí nenápadně kratší.
Nevím kam mám jít,
Otočit se zpátky a vrátit se?
Nebo jít za tebou a po cestě trápit se?
Snadnější cestu si vybírají jen ubožáci,
Nic nezískávaj , nic neztrácí...