Jako zbabělec

Jako zbabělec

Proč jsi mě nechal,
uvěřit ti?
A teď prostě není zbytí,
abych přijala, že jsi lhal.

Asi jsi to takto chtěl;
pomstu či snad hru?
Nosíš ledové srdce jako kru
a přitom jsi ho sladké měl.

Možná jsi věděl, jak to dopadne,
ale přesto jsi mě nechal
a s úsměvem ses díval,
dokud můj rozum nepadne.

Ty jsi dopustil,
že jsem si tvořila dál náklonnost,
že jsi přestával být v mém srdci host
a pak jsi ho prudce opustil.

Nejsem z kamene ani hlíny,
abych nepochopila, co tím myslíš,
když se vyhýbáš a nemluvíš,
ale já neponesu svědomí viny.

Utekl´s jako zbabělec,
nedokážeš se mi postavit,
akorát to musí bolet mě a trápit,
když jsi mi před sebe postavil tuto klec.