Spolu

Bylo to krásné
hřát ve své dlani
dva paprsky sluneční
dva střípky hvězdné,
hleděly na mě
já bál se, že se rozední
a vše co jsem vnímal
že zmizí jak příval,
že zmizíš mi jako sen
a vítr si hvízdal
a já jsem Tě líbal,
Bůh proměnil pak noc v den.

Já nadále cítím,
jak vánek mě hladí
a pod prsty Tvou něžnou tvář
a vše po čem toužím,
že zase se vrátí,
zlou temnotu proměníš v zář.
Tak spolu jsme stáli
a objímali
se jako dvě hrdličky,
tak spolu jsme stáli
a srdce tam v dáli...,
čas zastavit navždycky.