vlastní zklamání

Včera když jsem Tě viděla,
kolena se mi rozklepala.
Myslela jsem, že už je to dávno za mnou,
byla to rána jako z čistého nebe
a už se to se mnou zase veze.
I přes ty oblaka dýmu
já z toho chytla rýmu...
Proč, bože?
Prosím píchněte mi nědko do srdce nože...
Pořádně,
Myslím to vážně.
Ty jsi člověk, kterého miliju
a těch 6 let nelituju.
Lituju jen 7 roku,
že jsme šli každý podle svého kroku.
Byla jsem tak hloupá
a má slova byla unáhlená a skoupá...
Lásko promiň,
vím, že už to nemůžu vrátit,
ach bože, tak proč to nechceš zkrátit?
Tak už to zkoncuj
a ty anděli strážný ty se do mě vnucuj...