Noční smutek

Ležíš přikrytá a v klidu spíš,
ruká má hladí Tvou tvář,
že na Tebe dívám se netušíš,
ikdyž vše osvětluje měšíční zář.
Žárlím na měsíční svit,
že hladí Tě každou noc,
plny zloby a nabroučený jak břit,
žárlím, že on má takovou moc.

Nejsem Tvůj milenec a či Tvůj kluk,
a ač v snech mých jsi častým hostem,
ač láska má je pevná jako buk,
musím se smířit s kamaradským postem.
Srdce si mi vedví přeťala,
upadlo do prachu cest,
Tys ho tam ležet nechala,
což byl můj za lásku trest.

Dívám se teď na Tebe potají
a z očí stékají mi hořké slzy,
ráno to vše před tebou utajím,
doufám, že zapomenu a že to bude brzy.