Třeba v Římě

Nepoznala jsem nic než krutost, můj Pane,
včera jsem nevěděla, co dnes se stane.
Snad štěstí mě potkalo, že Tobě teď patřím
a i když sotvakdy tvář Tvou spatřím
líbí se mi v tomto paláci i v lázních,
však stále se pohybuji s bázní
že setkám se zde náhle s Tvojí září,
s takovou jakou nosí legionáři:
síla těla a ušlechtilost pohybů,
vyleštěná zbroj do nejmenších záhybů.
Nebýt Tvou otrokyní,
učiním dobrodiní,
dám Ti teplo svého těla,
vše, co mě ženou dělá
položím na Tvé lože.
Ale že mě nutí nože,
nechci s Tebou spát
a jen příkazy poslouchat.
Můj pane, když obšťastníš mě svobodou,
stanu se ráda čímkoliv i takovou,
jakou by sis mě sám přál
a stále budeš můj Pán, můj Král.