Vzpomínky zvolna mizí
Vzpomínky zvolna mizí
Slunce váhavě čte
otisky paměti noci z louží,
a malá myš prchá listím,
jímž už nekryje se kůra lip.
Oranžové záře svit
probouzí odrazové můstky
vzpomínek, jež zvolna mizí,
a je to tak dobře.
V očích se zrcadlí
oblohy a Perseidy z té noci,
kdy šlo všechno naruby,
a myši nás sledovaly z maliní.
Otisky dlaní zmrzly v kalužích,
překryté nánosy jiných stop,
vzpomínky zvolna mizí,
a je to tak dobře.
otisky paměti noci z louží,
a malá myš prchá listím,
jímž už nekryje se kůra lip.
Oranžové záře svit
probouzí odrazové můstky
vzpomínek, jež zvolna mizí,
a je to tak dobře.
V očích se zrcadlí
oblohy a Perseidy z té noci,
kdy šlo všechno naruby,
a myši nás sledovaly z maliní.
Otisky dlaní zmrzly v kalužích,
překryté nánosy jiných stop,
vzpomínky zvolna mizí,
a je to tak dobře.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Pěkné. Pro dnešek u tebe stačí, musím si nechat něco i na jindy:). Moc ráda se ovšem vrátím!
04.01.2009 11:19:00 | Dota Slunská
některé vzpomínky bych si ráda uchovala, a na některé bych nejraději zapomněla...hezké
29.12.2008 10:19:00 | Agniezka