Pozdní Večernice II

Byl to ten druhý den,
kdy z parapetu na hvězdy se díval,
dnes žádná nepadá,
obloha je zatažená a smutná,
z okna nebes slza padá,
do nastavené dlaně,
poznamenané stářím a smíchem,
a měsíc, a měsíc se za mraky usmíval.

Jen vzít ji do dlaní,
nechat ji vstřebat, to jen stačilo,
ale noc je jiná, tak úskočná,
z okna po schodech, ne do nebe,
ale do srdce tvého já pomalu vstoupil,
polibkem otevřel tvoji bránu,
tak mocně střeženou hvězdami.

Byl to ten druhý den,
kdy z nebes díval se na tvé rty,
přáním jsi pro mě byla,
prvně jsem tě tak spatřil,
srdce tak bolavé žalem,
vrásky skryté od úsměvu,
nedosažitelná, jen tě uchopit a tak proto,
žiješ životem a já chci žiji tebou…