krůpěje

krůpěje tekutiny chladné
z oblohy klesaly tam kde jsi stála
země pod jejich doteky mládne
však také lačně půda sála.

Prší..

schováš či nastavíš tělo
krásu svou všanc dáš
nebo pod deštník by to chtělo
ukrýt vše co máš?

krůpěje tekutiny teplé
smáčí lehce nejen Tvoji tvář
poté na látce světlé
zdůrazňují o čem píše snář

pláčeš...

marná snaha byla
pod křehkou stříškou úkryt hledat
sama jsi si namočila
co rozhodla ses dešti nedat

Krůpěje obé tak vinu měly
na odhalení tajemstvi
kdyz mé oči uvidět směly
tělo jež v nahotě se skví

...to slzy štěstí vykonaly své