My dva

Již před rokem poznali se.
Snad náhodou..?
Snad hledali se..?

V tu chvíli zastavil se čas.
Ticho.
Slyšet byl jen slabý hlas.
To si povídala jejich smutná srdce.
Smutná. Zlomená. Neznajíc se.

Jakoby se dávno znali.
Věřili si.
Snad se i platonicky milovali.

Ale život šel dál.
Něco přinesl, něco vzal.

Jí? Vytouženou lásku.
Jinému své srdce dala v sázku.

On? Dávno neví kudy kam.
Je ztracen a pořád sám.

Jeho srdce začalo náhle silně bít.
Pro Terezku a její cit.
Pro její oči, pro úsměv na její tváři,
Pro její rty a vlasy rozprostřené na polštáři.

Je pro něj vším.
I ona má pro něj ve svém srdci kousek místa.
Však je si svými city jista...???..

Odpověď nebudu psát!

MILUJI TĚ !

Tak proč bych to měl vzdát..?
Já o Tvé srdíčko TEREZKO,
Budu se prát!!!