asi tak..

Nedýchám, když Tě potkám
polije mě horko a nemohu se hýbat,
vždy skloním hlavu a koukám,
představuji si, jak by jsi mě mohl líbat.

I po roce jsi má velká slabost,
cítím k Tobě nenávist i lásku,
ale i tak, vidím Tě a mám radost,
asi stále nosím přes oči pásku.

Chybíš mi, ale vím, že spolu nemůžeme být,
bo by to bylo jako 2 roky předtím,
zase by jsi se snažil jen pro sebe mě mít,
a vím, že se určitě nemýlím.

Nejvíc mi chybí pohled do Tvých očí
a Tvůj úsměv upřímný,
při té představě se se mnou svět točí,
ale stále vím, jak jsi mi byl nevěrný.

Zase poslouchat to Tvoje věčný lhaní,
Tvoje věčné urážky vůči mě,
nikdy jsem nebyla Tvého srdce paní
a tak přemýšlím, co chci říct, snad jen :"Jdi doprdele!" :-)