Pocit osamění

Sevřený žaludek z očekávání,
Přesně ten pocit co bojím se, že mě zraní.
Den co den čekám, až ty se mi ozveš,
Bohužel, telefon mi nezvedneš.
Přijde mi, že naše láska odchází,
nevím, co jí na nás dvou tak schází.
Snažíme se oba, hýčkat jí, co můžeme
Proti překážkám okolí více nezmůžeme.
Miluju tě víc než život svůj,
Ty řekla si mé samotě stůj.
A ukázala si mi cestu jinou,
Přitom stala si se mou vyvolenou.
Já budu tě nadále milovat,
Protože vím, že toho nebudu nikdy litovat.
Tvá láska je mi přes všechno opětována,
Byla si ke mně vždy upřímná, jako jedna z mála.
Já bál se dalšího vztahu, i přes všechny výmluvy,
Okouzlila mě tvá nevinnost,
Která teď naplňuje mou přítomnost.
Vím, já vím, je na všechno času dost,
Ale láska musí kvést,
Proto tě chci k nebi nést.
Tak jako růže potřebuje vodu,
Já potřebuji tvou něhu.
Vidím tvou tvář,
všude kolem sebe,
Je to jak sluneční zář,
Která vnáší mi sem tebe.
Moje slzy štěstí, když tys mě rozplakala,
Přál bych si, aby si ta slova opakovala.

Miluju tě!!!