Bez kormidla

Na moře připlouvá každý den
bílá loď, kde není člověk spokojen
bílá loď s černými plachtami
vezoucí do temnot naše dávné sny.

Na ní pár otroků - snažíme se zvyknout si
že naše sny stejně jako každý den
zas jiné lodě najdou si.

Marně se snažíme pádlovat vpřed
vždy nový vítr nás zavede jinam
nebo nás stáhne černý vír zpět
do vod, na které se jen těžko zapomíná.

Do přístavu možná bychom připlout chtěli
však nacházíme pouze trosky
té krásy, o které jsme tolik snili.

Na přídi připoutána mořská panna
co vzhlíží ke vzdálenému ostrovu
ke kterému marně chceme, ve dne v noci
zas a znovu, spoceni veslujeme.

Však objíždíme jen stále kolem
někdo jaksi zapomněl na příď
také kormidlo nám dát.

Na zádi zas velká kotva
připravená ze zoufalství
tam, kam jsme nechtěli, brzy zakotvit.

A na boku velkým tučným písmem
napsáno: Čekáme, co se stane
protože nevíme, co chcem,
víme jen, co nikdy nedostanem!