Dávám sbohem

Dávám sbohem velké lásce,
čas rozfouká, snad přebolí,
dávám sbohem velké lásce
a přitom dal bych cokoli...

Uzamykám svoje srdce
a klíč ten více nevydám,
dvě labutě, dvě bílé ruce
odletěly, kdo ví kam...

Rozlétly se do dálek
zrnka západu růžového,
mlhavý obrys vzpomínek
na vůni květu rozkvetlého.

Nejprve obrys prý zmizí,
pak vůně vyvane,
časem prý budem si cizí,
to mně se nestane...

Stále Tě budu v myšlenkách mít,
při Tobě budu vždy stát,
nikdy Ti nenechám ublížit
přes všecko budu mít rád.

Dávám Ti sbohem, lásko má,
dál přítele ve mně máš,
míle a míle jsi vzdálená,
ztrácíš se, když mě objímáš...

Těžko lze vánek sevřít v dlani,
těžko lze změnit řeky tok,
zastavit jitro za svítání,
proměnít v týdny jeden rok...