(Vždyť já jsem jen Váš maličký) Pizza mužík*

/Nedobrým nenositelkám
nevítězství
01.05.2007/

Už hvězdy blednou
a za chvíli začne svítat
a moh‘ to bejt krásnej den.

A tak nech mně ještě jednou
a pak budu se za tebou dlouho dívat,
to ráno, kdy se rozejdem.

/Spozákům z oceli
březen 2008/

I když už dlouho svítí Slunce,
ráno ještě bývá chladno
a poslední kousek chleba v sumce
hnedka sežrat není radno.

/Jediné Anetě
podzim-zima 08/

Tichou spící vesnicí,
po rozbité silnici,
se střapatou palicí,
promrzlej až na kosti,
nehoráznou rychlostí,
a pod Boží milostí,
řítím se tmou
za krásnou neznámou,
má lásko za Tebou!

V té tajnosnubné noci
a až usnem v sametu,
já zahalím tě v plášť
našich nejtajnějších snů.

A snad to bude v naší moci
zapomenout na tu,
co zná jen svou zášť,
a vstanem do dalších dnů.

…a pak jsme se posadili
na vrchol Světa
jen tak … hned vedle sebe
a velice potichoučku …
… a nikdo si nás nevšiml ...

(* vyšlo v druhém výročním vydání pirátské punkové provokace Pošlapaná Pampeliška©)