Inu,člověk je velký tím,co jeho srdce vykrášlí na venek.Někdy však i duše,dušička chatrně se rozsype jako maličká křehká nádobka všech možných lidských emocí...přeji ti,ať máš kolem sebe alespoň jedno srdce a jedny dlaně,jenž se přiloží v pravý čas,kdy sám člověk bolí nejvíce.Pokud to světlo nikde nedohledáš,klidně mi napiš...má vrátka jsou ti plně otevřená.Ilona
08.07.2009 23:45:00 | poetická ilona
Jak já ti rozumím...:-)) což stejně nevyvrací ten fakt, že na některé věci zůstává člověk doopravdy sám...
12.01.2009 12:40:00 | shakespeares
Dá se řéct, že básenka je pravdivá... ovšem někdy si tu bolest působíme sami, nechcem si to připustit a tak vinu hledáme jinde a v někom jiném...
06.01.2009 14:16:00 | NikitaNikaT.
V těch nejhorších chvílích je člověk vždy absolutně sám... máš pravdu.
05.01.2009 13:49:00 | Ctěný pán
ST - opravdu nááááádherné dílko, vážně krásné...smekám...ano, na smutek jsme tu již sami...sami se sebou...nemůžeme ho předat jako radost...díky Bohu, že nemůžeme...ale ta samota, ta je zničující
05.01.2009 11:30:00 | Agniezka