Nevěřím...nebo nechci?

nevěřím tvým hnědým očím,
co na mě se láskyplně dívají,
nevěřím těm planým řečím,
tomu všemu co mi říkají...

a přesto tě nemůžu něchat jít,
jako starou octavii opustit,
co kdyby to byla pravda,
ale nee.. to by byla prohra,
pro tebe i pro mě,
já nechci dávat kytky na tom hrobě,

přesto mi něco uvnitř napovídá,
nebuď holka takhle blbá,
když lhal ti v noci, v den,
tohle se neotočí jen,
má to uvnitř jako srdce,
a věřit se ti přesto nechce...

nevěřím těm tvým hnědým očím,
co na mě se láskyplně dívají,
nevěřím těm planým řečím,
tomu všemu co mi říkají...

ale co když mi tenhtokrát nelžeš,
co když se s tou hnusnou nemocí vážně vezeš,
a já pak budu plakat bez tebe,
jenom takhle prosím neodcházej odemně...