Krása

Jak misky vah své ruce vidím,
slepá jak spravedlnost bez šátku,
v oblacím pro básníky na trůnu dlím,
nemají o mě strach a nedostávají lásku.

Střep z rozbité výlohy prodejce zrcadel,
krví po tváři kreslím zaklínadla,
každý mě v sobě má, a to si nedělám prdel,
proto obejměte svá pokušení.

Po večer toulám se krajinou snění,
ohyzdnou masku každé ráno nasazuji,
úsměv, rty, řasy i nos umělý,
a přes to vše mám duši a ta…

a ta je pravá