když budu básník

zveršuju bolest,
co mi tráví srdce
s tím, jak tiše padá sníh
a jeho první vločky pro druhý umíraj
pokládaj za ně život na ještě teplou zem
zveršuju
jak vítr odřenej o hrubou omítku
někde tam, neznám jméno té ulice,
ti cuchá vlasy
jak to děláváme malejm dětem
s tichem, když spí v rezavých zámcích
uspaný strachem z klíčů
zveršuju páru nad hrncem
tu chvilku než zavoní
kořením, kávou , indickým čajem
s barvou tvých očí
hrnčířský hlíny prohnětený tmou
zveršuju tichý nářek sušených květin
co visí v naší kuchyni
s tvými rty než se pohnou
šeptat, slibovat, sladce lhát
zveršuju vůni máty
když mne se v dlaních
s opatrnými pohyby tvých ňader
co jak vlnky na klidné vodě
za tmy narážejí na suchý břeh