Si ho dasaďte

Mundůr trháš
z kusů těla
kousej
drápej
vždyť jsi to chtěla.

Dnes
máš na mě víc.

A když já chtěl
denodenně
jsi mě vsákla
podržela.

A neříkej,
že to nebylo krásný...

Hekala jsi
bez ručníčku
pod tvým tělem
v nezbedníčku
suchou dřel jsem
rypákem.

Tož byl jsem rytíř
neholenej
chlapskej sen
neublízanej.

Můj poklop si to to žádal!

Nepohladit?
Nepolíbit?

Můj splašenej kůň si to žádal.

Klisno!
Jen hezky stůj!

V čase
v postroji
nemocen vládou
už
nepostojí.

Znám pár chlápků
manažerů duší svých stavů
dvacátého století.

Lécou prostě venku
a že potřebují plenku
je věcí ryze tázací.

Kralevic
bez samoprokletí
jenž nese si svou pšenku
úrody
svého bytí
svých nemocí
má svou skrytou sklenku
palcát
jehož ruka tento nenosí
neví snad
ani netuší
co pro tebe jest
ŽENO
citové vzplanutí?

Kecy!

Dát ti štěstí
se slzy otroka
sprchou
odvrácenou
v tvým náručí?

CIT...

Stál jsem před branami.

Bylo to tak krásný...