Lovec a mláďata II.

Ke srubu jde s nimi statná fenka,
kterou lovec z psince si tehdy vzal,
bývala psího spřežení členka,
špatný sluch ji šanci zůstat odebral.

Doprovází ho na všech cestách,
co mohou čekat, už ví, znají se,
cítí se lépe, když má ji v patách,
každé ráno pohledem zdraví se.

Pomohla mu kotě dostat ven,
jediná měla šanci se protáhnout,
jejím přístupem byl překvapen,
asi musela jeho bolest postřehnout.

Opatrně přinesla je v zubech,
jako psí mámy to dělají,
kožíšek vlhký mělo na zádech,
snad neprochladlo, doufal potají.

Teď společně ke srubu se blíží,
lovec přemýšlí, jak vše uspořádá,
koťatům únavou se oči klíží,
teď dobrá by byla každá rada.

Ještě pro zásoby dojít musí,
od srubu zůstaly pár desítek metrů,
nechat koťata samotná zkusí,
teplo zajistí jim pár starých svetrů.

Fenka odtáhnout náklad mu pomůže,
alespoň rychleji zpátky budou,
je na začátku, ale už ví, že
dny příští nebudou naplněny nudou...