Carissima mea

Často si vyčítám, že nemám odvahu,
vyložit lidem své city a pravou povahu.
Ty jsi mne ale od špatností odvrátila
a celého mne k lepšímu obrátila.
Nad tebe neznám já krásnější bytost,
jen vzpomínka pouhá zahání veškerou lítost.
Pokud se náhodou můj pohled s tvým střetá,
po všem zlém či smutku je rázem veta.
A pokud se na mne usměješ, je to nejhezčí z věcí,
překrásný úsměv zdobící překrásnou slečnu je k nezaplacení přeci.
Opěvuji však nejen tvoji neskonalou krásu,
ale i ušlechtilé chování a překrásný tón hlasu.
Jsi pro mne v mnohém inspirací,
jsi síla jenž mi čerstvou krev do ži vrací.
Takto bych mohl psát zas a zase,
nejsou však slova, jenž vystihnou tě v plné kráse.
Nic od budoucnosti neočekávám,
co mám na srdci ti tímto pouze najevo dávám.
Co napsal jsem, to pravdou ryzí jest.
To přísahám na veškerou svou čest.