skutečnost nebo sen ?

Viděla jsem Tě, nejsem slepá,
mluvila jsem s Tebou, nejsem blázen,
dotýkala jsem se Tě, nebyl to jen sen,
hladila jsem Tě, nemohu se mýlit,
líbala jsem Tě, tím jsem si jistá.

Tak kde jsi tak najednou?
Jsi tak daleko! Náhodou?
Ne! Nemiluješ mě, nemáš mě rád,
dokonce nechceš být ani kamarád.

Být neviditelná, na chvíli zmizet,
abych Tě mohla znovu vidět,
dotýkat se Tě jako tehdy - běžně
a políbit Tě, zase tak něžně!

Až poznáš, že to jsem já,
zjevím se Ti a pak ?
Po té se probudím doma - sama,
ach, zase jen sen, na to už jsem stará dáma.

Jen Tě po takové době pořád postrádám
a v mých snech Tě líbám a objímám.
Jenže je to sen, zůstala jsem sama,
zasvěcená mojí lásce k Tobě,
každou noc sním, jak se k sobě vrátíme,
teď přemýšlím, jestli jsi byl opravdový,
ale .. kdo ví ?! ..