óda na radost

Podal jsi mi kopretinu
s okousanými lístky a říkal jsi,
že jsem mnohem krásnější.
Nevěděla jsem, jak to myslíš,
a proč mi pořád pícháš jehličky do celého těla.
Podal jsi mi mrtvou včelu v natažené dlani
a řekl jsi, že jsem mnohem šťastnější než ona.
Nevěděla jsem, jak to myslíš,
a proč mi pořád ničíš klidný spánek svým namyšleným egem.
Podal jsi mi mouchu obalenou pavučinou
a řekl, jsi, že jsem mnohem chytřejší.
nevěděla jsem, jak to myslíš,
a proč jsem se musela dotknou té stejné kliky jako ty
a vstoupit ti do cesty.

Já nejsem krásná jako čerstvá kopretina,
nejsem šťastná, když ty zraňuješ mě a já sebe
nejsem chytrá, když tě nedokážu získat.
Mýlil jsi se a vždycky mýlíš.

Vytrhla jsem z novin cár papíru,
psali zrovna o počasí v Praze,
dala jsem si ho na krvavý šrám na srdci
a pořád mi není blaze