Velmi vzácná krása

Měl jsem tu možnost vidět tě zase,
a tak nemám jinou možnost než psát o tvé kráse.
O kráse jenž se chápání vymyká.
O kráse tak ohromné až hvězd se dotýká
a tím nad ostatní vyniká.
Tvá postava jak od Afrodithé vypadá
a krása ostatních vedle tebe rázem uvadá.
Do hlavy stoupáš jak nejlepší vína,
ale nejen tvoje krása je tím „vina.“
Jediný tón tvého hlasu zahřeje na duši
a srdce se jako zvon v tu ránu rozbuší,
ale snažím se to skrýt tak ať to ostatní netuší.
Krása z tebe jako z hvězdy září,
avšak ryzí jas a krásu ve tvé tváři
žádná slova zcela popsat nedokáží.
I kdybych o tobě takto psal až zbělá mi i poslední vlas.
Jsem si jistý že nebyl by to promarněný čas.
V životě je z těžkostí a smutku jediná spása,
to čeho si téměř nejvíce cením, totiž krása,
to je to málo, krom tebe, z čeho mé srdce jásá.
Opět přísahám na svou veškerou čest,
že vše co je zde napsáno, ryzí pravdou jest.
Omlouvám se, pokud náhodou došlo k pohoršení,
to účelem tohoto díla zdaleka není.