Kapičky ledu

Bílý sníh, v malé kuličce.
Naděje štěstí kutálí se do náručí.
Ženské tělo v nahotě,
ženské tělo v kráse zlatých obručí.
Nestíhá mysl vše vymyslet,
nestíhá na vše se ptát.

Na druhé straně slzy cinkají,
Mrznoucí kanou na zem.
Tříští se do tisíců duh,
Odtékají pryč.

V dáli nevnímá nikdo proč ta duha svítí.
Nikdo netuší,
proč ty slzy kanou.
Tříští se o tvrdou zem.
Maličké slzičky, ledové kroupy.

Asi za to mohu já.
Neptal jsem se jak?
Neptal jsem se proč?
Teď hladí mne po tvářích smutný kolotoč.
Tváře zarudlé jak šaškův nos.

Potůčky vyryté do tváří.
Potůčky ve tvaru malých prosebníků.
Prosby za vrácení času jen o jednu minutu.
Kdo mi dá jednu minutu,
sám sebe se ptám.

Neplač má vílo.
Neplač, musím plakat s tebou.
Toužím na kapičkách ledu.
toužím ať roztají.
Toužím po tvém úsměvu má lásko potají.