Navždy

slova, kráčejíce temně v hloubkách tvé mysli
ta slova, která bych tolik chtěla slyšet
tvoje duše si všechny myšlenky v sobě syslí
řekni mi je, prosím, až zase bude příště pršet

ty mlčíš a mně tolik chybí tvůj hlas
jakýkoliv zvuk vycházející z tebe
ve světle lampy si prohlížím tvůj vlas
v tvých zastřených očích bych chtěla vidět sebe

jediná květina v bytě mi uvadá
ani živá voda nás nemůže už zachránit
povinnost tvářit se chtivě odpadá
chci jen urážkám a zášti zabránit

ticho kolem mě mi připomíná tebe
zírám na mrtvou květinu, vidím tě v ní
nedokážu bez tebe představit si sebe
chtěla bych s tebou mlčet do konce svých dní