Upřímná

Dnes jsem si uvědomila
co všechno ztrácím
s jediným pohledem
stále do jiných očí.

Je to snad pozlátko
třpytivých světel večírků
donekonečna opakujících se
lahví červeného vína?

Jaká vlastně jsem
jiná ve dne, jiná v noci
teď já - hříšná Magdalena
ucházím se o tebe.

Jdu za tebou s lítostí v očích
zachraň mě, můj anděli
po štafetě proseb o číslo
a hříšných tanců
jak bumerang vracím se k tobě.

Je mi to líto, těch zlomených srdcí
vždyť sama vím, jak to bolí
a pak omámená cigaretkou /nekuřačka/
vracím stejnou mincí.

Jaká vlastně jsem
prý hrozně hodná a kamarádka
jen kdybys mě jednou viděl
tam u barů za svitu blikotátek.

Já přicházím za tebou
a opět jako nevinná hledím ti do očí
tobě ne, anděli, tobě ne
tobě já nejsem hodná ani
zapnout řemínek u opánku.

Dnes jsem si uvědomila
že život můj ztrácí smysl
když nemůžu milovat
ten zástup, u kterého nepamatuji
si ani jméno /"dáš mi číslo?"/

Ne, já už ho nikomu nedám
budu zas čistá jako dřív
jen mi v tom zkuste zabránit.

Nezlob se na mě
vždyť víš - padlý anděl
co chtěl by létat
už jen s tebou.

Tak půjdu zítra za tebou
tam do kostela již na ranní mši
a odprosím Boha
ať dá mi ještě jednu šanci.

Pak unavená se zatočenou hlavou
možná už ne od rudého vína
schoulím se do tvého náručí
a pak stejně jako dříve v mých snech
za svitu letního táboráku
budeš mi opět obvazovat koleno
a poletíme spolu ke hvězdám.

Můj anděli.