Mé lásce

Kéž by jsi oči otevřel, věčný spáči,
kéž by jsi duši otevřel, řekl minulosti stačí,
kéž bys tu se mnou jednou byl a na čelo mě políbil.
Vadnu jak vadnou orchideje, lilie a růže
a přesto víra v srdci hřeje a léčí mě, pomůže.
Stála jsem třikrát u tvých dveří a měla tajné doufání,
že i přesto budu věřit v naše setkání.
Dávám ti šanci do budoucna
lásku mou pro všechna má jsoucna.
Pavouk tká tisíc krásných nití
zachytí se v nich naše bytí.
Dveře mé nejsou uzamčeny.
Ty lumpe, měl jsi jiné ženy,
nic z minulosti nebrání,
pochopit naše setkání.
Naděje nikdy neumírá,
teď těžko se mi hledá výraz
a těžko se mi hledaj slova,
však báseň tuto číst budeš znova.