Já potkal krásnou dívku

Já potkal krasnou dívku, jak kvítek zdaleka ne plod
pro každého by byla skvělá, jen bál jsem se, zda já jí budu vhod.
tu tančit rozhodl se já sní rychle, hráli jsme si skvěle
táhlo mě to k ní a ji zas ke mně snad
snad příliš líbila se mi, tak nevěděl, já ,
zda mám ji vážně rád.
tak zmítán vlnami své nerozvážnosti jsem trochu ji i trápil
tu k ní pozorný, tu znovu chladný, radši nic než abych ji zranil či ztratil snad
v myšlenkách mých hloubavých, o samotě si tu přemýšlím
zda mám já vůbec šanci,
pro mě jsi jak sestra nepoznaná, kámoška nejlepší, přítelkyně do chvil Šťastných i Smutných
mám já vůbec na to abys se mnou byla více než-li to ?
ptám já se sám sebe, co to se mnou je
vždyť zadaná jsi nyní, pomyslet bych tedy ani neměl
jsem tedy mizera, nechť blesk a hrom do mě udeří
doufajíc že sám ďábel mě ušetří!!
Vypovědět já musel toto, abych mohl myslet na jinou.
Hovořím já k tobě takhle, omluv mě prosím směle
tento text nechť upadne v zapomnění, to co napsané zde jest oheň spálí.
Popel zbude zněj jen pouze, který vítr odvane.
A vzpomínku tvou, rychle nahradí a vystrnadí zapomnění.