Krátké vyznání lásky k literatuře

Já dnes čtouc si slova svá znovu a pořád dokola,
pečlivě a zamyšleně,byť v nich kdejakou chybu hledala.
Onehdy,když prvně reakcí matčinou byla jsem zaskočená,
toť když spatřiv jí,jak čtouc mé verše plesá a z oka jest slza uvolněna.
Pomyslila jsem si:Oh toť mé verše k dojetí přivádí snad?
Že slzy z niter až na povrch donutí vhnát?
Tak snad má tvorba v sobě takýto půvab silný,
snad mylné zjištění ranilo by mne,že byl můj dojem mylný.
Šťastna budu jen,když svá slova budu moci napsat zas,
jelikož psané řečnění líbezněji zní mi než sebesladší hlas.