Padající hvězdě

Jsem uvnitř a ty vně,
jak krásně láska žhne.
Okamžik splynutí duší a těl,
neznáš to, netušíš, nevěděls?
Spálíš mě žhnoucí láskou,
v učebnicích pak nad ukázkou
zdát se ti budu strohá.
A chvíle klidu, víkendová,
se rozplyne jak v vodu led.
Přesto každý den "naposled",
má láska jako kapky deště
zesílí tlukot v příští ještě.
A v okamžiku selhání
mé slzy usuš ve dlani.
Jsi uvnitř a já zvenčí tápu,
miluji tě a ve všem chápu.
Pro oba nečekané chvíle,
pořadí já a ty nahodilé.
Z lásky nám hvězda z nebe padá,
vlastně tě neznám, nemám ráda.