Byla jsi mou krátkou známostí

Vzpomenu si na text,
visel nad dveřmi,
v Tvém pokoji,
plném knih.

Věta, kterou žiji,
jen tak na papíře,
ani ne bílém,
ale černým písmem.

Vzpomenu si na postel,
kde jsme se často milovali,
barevné polštáře a obrazy,
jak přitažlivě zněly.

Přemýšlím a lituji,
ve večeru lednovém,
srdce v barvách červené,
nerad něco slibuji.

A ta věta z textu zní:
"Nikdy nechoď poslední."