Touha

//Každý jsme na jedné straně duhy,
ani nevím,
kde je ten druhý.
Zda- li tam vůbec je,
mé obavy opětuje.

Ten stav mysli,
říká se mu láska,
myslím, může být věc hezká.
Neřešíš jestli je zítra, nebo dneska.
Každé probuzení startuje nový sen.

Jsi tak daleko a přesto se mnou.
Cítím tvoji přítomnost..v mém srdci,
musím si sednout,
hlava se mi točí,
při pohledu do tvých očí.
Svojí modrostí mě fascinují.
Jak zjistím, jestli tyhle oči mě milují..?

Mám snad milion vizí,
jak zařídit,
abychom si nebyli cizí.
Co mi řekneš, jak se zachováš..?
možná že řekneš, jak rád mě máš?
Vždycky je však všechno jinak,
Život nepíšeme sami...
Nezvývá než ho, takový jaký je,prostě žít.

Stokrát sem promítala situace
jak jdeme spolu, ruku v ruce
v dešti..dva blázni na rozkvetlé louce.

Když se někdy potkáme,
směješ se tak krásně,
nejradši bych se rozběhla
a obejmula tě štastně.

Šílím ze tvé přítomnosti,
klepou se mi ruce.
Toužím po tvém dotyku..
dotknout se hebkých horkých rtů,
cítit nežnost tvých polibků.

Západ slunce možná tajemství poodkreje.
Jsme jen postavičky,
v příběhu neurčitého děje.//
...