Posedlá Tvými rty

Nechtěně lapená sněhem
Tváří se krajina
Kterou procházíš
/Mně vstříc/
V mozku pár zavrtaných
Zhoubných klubíček myšlenek
Morálka co někdy
Zkouší tvou vytrvalost
A lehounká pírka
Poslaná po větru
/Milencům do klína/

Ústa co vpustila
Vetřelce do svých bran
A teď ho nedokáží vyhnat
/Snad jindy…/
Teď se chci vpít
Na dno tvé duše
A ukázat ti
Několik kouzel mocné čarodějky
/Mé učitelky, přítelkyně a rádkyně/
Samotné velké Rozkoše
……………………
Můžeš jen poslouchat
Co šeptají oblaka
A poznávat jejich tvary
/Než se vypaří/
A než bude čas dát si sbohem….
Jen pro dnešek
Příště opět
Polapíme Rozkoš do svých sítí
A nikdy ji nenecháme vytratit…