Jak voní

Z hladiny rybníka mlha stoupá večerem,
a měsíc probouzí mlhu v úvozech.
Noříš se do lesní říše,
oděná vlastní touhou.

V korunách stromů šumí náš okamžik,
vítr nese vůni léta,
z nedalekých luk
voní mateří-douška
a tvá ústa mlčí ticho.

Do rozevlátých vlasů,
třpyt hvězd se zaplétá,
hvězd, které znají cestu;
cestu našeho souznění.