Vyznání...

Hledíce na oblohu za noci temné,
umlčet srdce již dávno němé.
Nebát se znovu nabrat dech,
nežít jen v pouhopouhých snech.

Láska tě zasáhla šípem Amorovým,
a navždy náhle pohnula světem tvým.
Všechno je jinak, všechno je pryč,
teď říkáš si: "Vždyť láska je kýč."

V srdci však naděje s bolestí se mísí,
víš, že už nikdy nic nebude jako kdysi.
Hvězdy skrze nebe pořád stejně září,
a měsíc po staletí stejně tajemně se tváří.

Lidská bytost propadající kouzlu noci,
stalo se, že láska opět má ho ve své moci.
Člověka zranitelného skrze své city,
láska, ač zlá a krutá, boří legendy i mýty.

A pak zase samotné a ztrápené srdce,
ukazuje ti jen slzy a prázdné ruce.
Náruč vzpomínek, co ukrýváš potají,
za zvuků noci šeptáš své tiché vyznání...

Fallen_Angel