Měsíci!
Měsíci!
aby svět vášně nám nikdy žhnout nepřestal,
ale až přestane, až ochladne a zhasne,
aby zas druhý snil kouzla jeho dál.
Ty ale, tak vzdálený jen v odrazu světla svého,
sníš ve svém jasu a třpytu z vlastní nálady,
a navlékáš stesk tam, kde bohatství je všeho –
sám sobě přítelem a k mé touze tak zlý!
I když sám jsi jediný šperk tohoto světa,
milostný přítel tajných míst a zákoutí,
maříš sám v sobě zkázu všemu, co vzkvétá,
jak milenec čekáš v tmavém podloubí.
Ustrň se nade mou a zanech mne tichým snům,
ponech mi přeci kouzlo jasných nocí
jen nebe a ty!
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Špáďo, já jsem velká milovnice klasiky. A víš, mnoho let jsem četla romány a básně i poslouchala hudbu odevšad. Dnes, když se cítím uzrálá, vidím, jak mnoho mi to dalo do života. My musíme stát o to, aby naše lidství neuhaslo, i v době, kdy díky technic, se lidé nějak odcizují a přestávají tvořit srdcem.
21.02.2009 13:57:00 | Maura
Do první sloky je umně zakomponován odkaz, abychom nezapomínali předávat naše znalosti, touhy a umění s láskou milovat mladší generaci.
V těch dalších se básník snad až moc doprošuje splnění svých tajných snů, možná by měl být více hrdý a případně hledat jiná řešení. Někdy, vím, je to ale těžké, mozek srdci těžko poručí.
11.02.2009 14:10:00 | Špáďa
Díky Vám všem. On ten Měsíc nedělá každému dobře. Snad jsem vystihla jeho povahu o)))
19.01.2009 18:10:00 | Maura
Lákavá vůně měsíčkové masti.
Povlečení barvy nebe.
Koho lákají vstát, a jít za snem ti hosti?
No přeci tebe…
19.01.2009 10:07:00 | kouzelníček