Sladkosti lásky

Sladkosti nikdy nepoznaná
i kdyby je to už tak dávno
naději mé teď zvoní hrana
a v duši je tak prázdno.

Viděl jsem páry ruku v ruce jít
já sám šel celou řadu temných dní
o dívce krásné mohl jsem jen snít
snad přece šel jsem, však jen podle ní.

Ač vedle ní jako bych kráčel sám
tak sám že duše křičet chtěla
okamžik ten jí velmi dobře znám
kéž tělo opustit by směla.

Má lásko počkej, prosit jsem snad měl
však marnost duši moji zaplavila
nebude to co osud zapomněl
to o čem mysl nešťastná jen snila.