Milování v dešti

Milování v dešti

Anotace: ...

Jsem člověk trpící depresemi.
Ne, jsem člověk vyhledávající deprese.
Jsem člověk libující si ve své marnotratnosti.
Jsem člověk, co miluju svůj pád.
Až na samé dno, až na samé dno hladiny krve.
Jsem člověk, co má rád smích.
Ale tichý, zavřený. Jinak se tvářím asi tak.
Jsem člověk, co bojí se vody.
Ale miluju déšť, miluje chůzi v něm.
Jako by rozpouštěl před očima jeho sen.
I svět možná. Déšť je nedoceněn.
Jsem člověk, co skrývá se za zdí.
Když není, jsem nechráněn, raněn pohledem.
Déšť mě zachrání, v kaluži žal i síla.
Jsem člověk, co ztracen je.
A jen málokdy chce být vůbec nalezen.
Ale přesto ten člověk cítí lásku.
Lásku.Lásku.Lásku.Lásku.Lásku.
A když ji nemá, déšť dává mu ji k tělu.
V kaluži se s ní pak pomiluju.
Jsem takový to člověk. A mám ho rád...
Autor Muta cum liquida, 23.01.2009
Přečteno 437x
Tipy 2
Poslední tipující: Cristinne
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Taky ho mám ráda.. :)

25.01.2009 22:06:00 | Cristinne

líbí

Je pravda, že by to mohlo být zařazeno do úvah, ale klasická úvaha to taky není...napsal jsem to tak, jak jsem to napsal, proto, že to v tu chvíli byly moje pocity a chtěl jsem je přenést sem tak, jak jsou. nestál jsem o to, aby to bylo vrcholné dílo, ale o to, abych vyjádřil své pocity a ukázal svoji povahu...snad

24.01.2009 20:49:00 | Muta cum liquida

líbí

Báseň toto dle mého názoru není. Co to zkusit lépe zformovat a zkusit třeba jako úvahu či to "vrazit" do jiné kategorie? Popř. to zrýmovat či napsat trošku... jinak? Takhle to působí jen jako "nějaký text". Nenadchlo mě to. Taková splácaninu dokáže vytvořit kdekdo.

24.01.2009 20:39:00 | Andělskými perutěmi chráněna

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel