Dvacátej leden

Je dvacátej leden,
dvacet dní výročí prvního polibku,
osmnáctej den co si mi tak nablízku,
jedenáct dní co bylo první milování
a neustálý sny, budoucnost a plánování.
Za ten krátkej čas
křehčí než-li vlas
připadáš mi známější než můj vlastní život,
připadáš mi tím
o kom v noci sním,
realita stále krásná
planoucí jak hvězda jasná.
Od prvního dne, kdy jsi mi byl záchranou
přes každej jungle s melodií ohranou
až k dvacátýmu lednu roku dva tísice devět
s láskou budu vědět,
že tebe neztratím,
že tebe nezklamu,
protože jsi tím
o kom v noci sním.
Tajným princem z pod polštáře
a ženichem u oltáře.
Buď tady a teď
po zbytek mých let,
buď ten který mě obejme,
když smích mi z tváře odejde,
buď ten kterýmu vadí
lohtání a kamarádi
ze třídy,
pod křídly
máš hvězdu ukrytou
a pod peřinou přikrytou
duši… mou.
S věnováním, s darováním,
s předvoláním k milování.
Pamatuj si lásko tyhle moje slova
přehraju ti je ještě jednou znova.
Je dvacátej leden,
dvacet dní výročí prvního polibku,
osmnáctej den co si mi tak nablízku,
jedenáct dní co bylo první milování
a neustálý sny, budoucnost a plánování.
A chci aby to tak
bylo tak i pak
až skončí tenhle den
až noc si vezme sen.
Pamatuj si lásko
že jen ty jsi tím
o kom v noci sním.