naše loď

vlajky z barevnýho prádla
plachty z bílejch cích
kosatka z prostěradla
a vítr ještě spí
ráhna jsou němá
žádná plachta napnutá
nemáme pokoje, loď nemá
každýmu koutku říkáš kajuta
trochu kávy z dalekejch cest
zásoby z cizejch zemí
schovaný v suchu
v dřezu špinavý nádobí
nic se nehejbá
všude klid
je bezvětří a zase sami
bez břehů
kam by se dalo vystoupit
nic se nehejbá
ani tak ani sem a ani tudy
jen tvoje hruď, jak dejcháš
kéž by se tak hnuly vlny
ty kapitán a já tvůj první důstojník
přísahám ti věrnost, žádnou vzpouru
ty jen říkáš dík
a už nahá divoká, jak ženy maorů
a jinejch kmenů, o kterejch jsme snili
stejně jak obyčejnejm jídlům
dáváme cizí jména
v jazyku, kterým lidi dávno nemluvili
leda z horečky nebo ze snů
ve vzduchu rozhoří se žena