okamžik, kdy si vzpomenu na lásku

Anotace: Nemáme se rádi moc, ale trochu se rádi máme, takže nejsme docela sami a jsme skoro šťastní.

prázdnou noční ulicí
křupající chodníky
zářivá intimita dopadajících vloček sněhu ve světle pouličních lamp
a my se držíme za ruce...
Protože se nikdo nedívá?

A vidím-li před sebou naše dva stíny
stíny dvou těl
malé dívky a malého chlapce
/přes vysokou zeď prchající milenci/
a mě se zdá, že takhle - že přesně takhle - by to mělo být!

Ale není držení za ruce pouhým gestem, abychom se necítili tak provinile?
Nedržíme se pouze z principu?

Je těžké rozmotat tuto hádanku, když má člověk prokřehlé ruce - z té zimy, co mu leží na srdci

Autor barking bitch, 25.01.2009

Přečteno 316x

Tipy 1

Poslední tipující: Marupiara