Zasněná

Na tom místě,
kde v zimě sedává,
rok co rok,
se jí bezhlavě hlavou honí myšlenka létavá,
a každý krok
doprovází vločka sněhová.
Sedí tiše,
a přes obraz skleněný hledíc,
cítí opět ten motýlí pocit v břiše
a na ten okamžik s Ním vzpomíná.
Osamocená Ona
dívka plavá
a její clona
v hlavě se nacházející
ji přivádí do hlubin nejistoty a chaosu,
a není si jista ničeho, ba ani únosu,
věci té, jež ji brání nevznášet se nad zemí.
Chtít prožít ty chvíle znova?
Neví.
Ano či ne?
Stále ji napadají nové věty, slova,
Avšak zmatek narůstá…

...Stále