Pro O.

Alenka v říši divů,
Johanka z Arcu,
milovaná, líbezná
dívka sedí v parku.

Zpívá si pro sebe,
nebo snad pro někoho?
Dívá se na nebe
zpívá jen pro jednoho.
Píseň je veselá,
barevná, z květin,
potom zas smutná je
jak zvadlý leknín.

Ta dívka v parku
zářivě se směje,
a vůbec si nepšímá,
jak déšť se z nebe leje.
Na ní však nepadá,
ona jen září,
září všude okolo
jak kříž na oltáři.

Její hlas se nese
nad údolím hor.
Ta její písnička
se rozšíří jak mor.

Dívka tančí po parku,
jak deset víl je ladná,
v tanci dá se do křiku
„Vždyť láska je tak snadná!“

A v tom okamžiku...

Jeden velký svalovec,
s vlasy hnědými jak uhel,
popadne ji za ruku
spojí ruce v uzel.
Za své písně odejdou
pryč ruku v ruce,
on do ucha šeptá jí
„Jen tvé je moje srdce.“

Takhle zmizí ze světa,
žijí spolu v lásce,
život se jim odvíjí
jak na filmové pásce.

Alenka v říši divů,
Johanka z Arcu,
milovaná, líbezná
Olinka sedí v parku.