Krček na tenkém vlasci

Po okraji nenaplněného snu, prochází se ona.
Dřív než se srdce zavře či den neskoná.
Ulehne na práh věčné bdělosti,
zpustošená smrti, líbivá v milosti.
Zúročí veškeré nenaplněné plány
a v pustí emoce do bezedné jámy.

Nespoután nápady příštího jitra,
v otupělosti myšlenek pryštivého nitra.
Počkám si na Tebe, loudo minulého rána,
když prsty se roztápí v náručí jara.

Roztančím bytosti neschopné chodit,
z ebenu do větru bude se hodit.
Nekonečně mnoho chybných vět,
v tichých etapách života nazpět.

Změna pouhou myšlenkou jest,
či vede Tě neomylná lest.
Kde brouzdáš se svou vášnivosti,
jen veden hloupou žárlivosti.

Težkou cestou potácí se náš svět,
upřímný lotosové něhy květ.
Zoufalců pár potkáváme spolu,
stojící na konci svého molu.

Kapky krve tečou po mramorovém těle,
jen hloupý blázen mé smrti se směje.
I když je lásky stále víc a na ceně stoupá,
můj krček na tenkém vlasci se houpá.